#24: O psaní s Neilem Gaimanem

O přeceňování inspirace: "Pokud budete psát jenom v momentech, kdy dostanete inspiraci, možná budete docela dobří básníci, ale nikdy romanopisci. Protože denně budete muset na papír házet nová slova a ty nečekají na chvíli, až budete inspirovaní. Takže budete muset psát, i když budete bez inspirace... A nejdivnější je, že za šest, dvanáct měsíců se ohlédnete zpátky, a nebudete si už pamatovat, kterou scénu jste napsali pod tíhou inspirace a kterou z prostého faktu, že jste něco museli napsat."

O idealizování procesu psaní a realitě: "Proces psaní může být kouzelný - někdy si budete připadat, jako byste otevřeli střešní okno a jenom se procházeli řídkým vzduchem, je to pocit absolutního a naprostého štěstí. Většinou je to ale proces, kdy skládáte jedno slovo vedle druhého."

O nutnosti umět svá díla dokončit: "Musíte se naučit věci dokončovat - tak se učíte. Učíte se dokončováním věcí."

O nutnosti vzdělávat se: "Pokud máte rádi fantasy a chcete být dalším Tolkienem, nečtěte tolkienovky - Tolkien je taky nečetl, ale četl finskou filologii. Pusťte se do čtení knížek mimo vaši komfortní zónu, pusťte se do poznávání nových věcí."

O nutnosti být sám sebou: "Vyprávějte svůj příběh. Nesnažte se vyprávět příběhy jiných lidí. Protože jako začínající spisovatelé začínáte vždy mluvit hlasy ostatních lidí - roky předtím jste je četli... Ale co nejdřív jak je to jen možné, začněte vyprávět příběhy, které můžete napsat jenom vy. Protože vždy budou lepší spisovatelé než vy, vždy budou chytřejší spisovatelé než vy. Jenom vy ale můžete být sebou."

O spisovatelském řemesle: "Být spisovatelem je velice specifickým druhem práce: jste to vždy vy proti prázdnému listu papíru (nebo černé obrazovce) a mnohdy je to právě prázdný papír, který vyhrává."

Na otázku, zda miluje barvu oblohy:

#5: Gify ze života spisovatele

Dnes jsem objevila super stránku s gify. Diplomku sice nepíšu, ale myslím, že i při psaní knížky si můžu často podat ruku s takto postiženými. Tady jsem si dovolila pár gifů vypůjčit a převést je na naše spisovatelské řemeslo:

Když píšeme a někdo nás otravuje s malichernostmi všedního života, jakými je třeba umytí nádobí nebo zaplacení účtů... 

... a když se poté do všedního života vracíme.

Když zjistíme, že jsme při ukládání z flashky do PC omylem přepsali novou verzi starou.

Když už nevíme, co psát, ale víme, že bychom kapitolu měli ještě něčím doplnit.

Když se nás známí ptají, jak daleko jsme na tom s knížkou.

Když si nevzpomínáme, že bychom napsali to, co po sobě čteme.

Když sami nechápeme, jak jsme mohli napsat tak dobrou myšlenku.

Když při finální revizi zjistíme, že jsme opomenuli dopsat některou pasáž.

Když máme hotovo...

... a o chvíli později.

Když po několika týdnech čekání zjistíme, že jsme poslali vydavateli ukázku staré neopravené verze.

Když nám sdělí, že se jim knížka líbí a vydají ji nám...

... a když to sdělíme rodině a kamarádům.

Když po nás chce vydavatel ještě víc stránek.

Když po nás žádá přepsání obzvláště těžké pasáže.