pátek 23. května 2014

#20: Autorská panika vol.2

Hlásím se s další aktualizací ohledně vydání mé knížky. Z druhého nakladatelství se ještě stále nikdo neozval, ale to přecházím s klidem. Něco jiného mě momentálně trápí. Jak totiž čas stále postupuje, začínám na svém díle spatřovat další a další trhliny. O nějakých překlepech, kterých jsem si při poslední revizi nevšimla a teď na mě vykukují jako bubáci z temných koutů, nemluvím. Při opětovném pročítání ale narážím na určité pasáže a říkám si: "Tohle jsem mohla napsat líp." "Tohle jsem měla ještě rozvinout." "Tohle jsem měla radši celé přepsat." Čas zkrátka hraje proti mně a čím víc mi tohle dílo bude v PC dlít, tím víc ho budu asi nesnášet.


Průtahy v komunikaci s vydavatelstvími mě v mé sebekritice jenom usvědčují. Možná to fakt není zase tak úžasné dílo. A i když tohle zažívají skoro všichni začínající spisovatelé a musím vydržet a bla bla bla - ego těmihle kecy zkrátka neobměkčíte.

Ta honba za uměleckou dokonalostí... Vždycky tu bude a nikdy nebudete se svým výtvorem na sto procent spokojeni. Den možná jo. Úspěšnější z nás týden. Možná existují i tací, kterým to vydrží měsíc! Stejně jako se den za dnem duševně vyvíjíte, tak ve vás ale i narůstají pochybnosti a vědomí, že jste spoustu věcí vlastně mohli napsat jinak, lépe. Nebo nevím... Jsou i takoví, kteří nic takového neznají a po dopsání poslední tečky si za svým dílem suverénně stojí, s absencí jakéhokoliv nutkání po pár dnech zase něco přepsat a změnit? Jste to snad vy? Nebo jste stejně jako já oběti šílené štvanice po dokonalosti?

Je pravda, že mé krizi trochu dodala i skutečnost, že mám za sebou první zkušenost s beta readerem. Ne, žádného zhodnocení jsem se od něj ještě nedočkala, ale o to tu neběží. Najednou jsem si ale snad poprvé uvědomila, že mou knížku budou číst i jiní lidé. Při dalším pročítání jsem se na svůj debut snad poprvé dokázala podívat optikou jiného člověka. A najednou jsem si už vůbec nebyla jistá, jestli v něm i on dokáže vidět to, co jsem v něm já aspoň ještě před krátkou chvílí vidět dokázala. Nechci, aby si někdo myslel, že tohle je maximum, co ze sebe dokážu vypotit. Má prvotina je v podstatě jenom začátek, takové spisovatelské odpíchnutí, které mi připraví půdu pro mety daleko vyšší. Zvolené téma jsem ve své první knížce jenom naťukla. Pokud bude dána šance i dalším dílům plánované trilogie, chystám daleko rozsáhlejší rozvinutí látky. Vůbec chci v budoucnu vyprávět ještě jinší příběhy...

Jinak jsem nově založila také facebook. Kromě odkazů na nové články tam čas od času hodím i nějakou tu inspiraci, tipy, obrázky, citáty, videa,... Vše samozřejmě v duchu Spisovatelovy bible. Pokud tedy chcete, budu ráda, když se přidáte. Žádný masivní nápor lajků nečekám, vděčná budu i za jeden týdně :) 

neděle 18. května 2014

#19: Zlaté pravidlo při psaní recenzí

A asi mi dáte za pravdu, že následující moudro můžete uplatnit také při realizaci mnoha dalších věcí:

"S recenzí je to jako se zkoušením u tabule - nezáleží na tom, kolik toho skutečně víte, ale jak moc to dokážete okecat."

(Ještěže jsem anonymní, hehe.)