neděle 28. března 2021

#113: Miluju (ne)povinnou četbu

Povinná četba je pro mě neznámý pojem. Učitelé na základce i na střední nás do četby čehokoliv  nenutili a možná i to je důvod, proč jsem si k těmto knihám našla cestu sama a klasická díla dodnes tvoří většinu toho, co čtu (vedle odborných knih a literatury faktu). Následující text proto nebude ve stylu, jaká je povinná četba opruz a co všechno se přeceňuje, jako spíš odhalení, že knížky ze školních osnov jsou vlastně fajn. Aby článek nebyl nekonečný, vybrala jsem si pouze věci, o kterých jsem se učili na střední.  


Dante Alighieri: Božská Komedie
Četla jsem na brigádě jednoho hnusného jarního dne, kdy pršelo, foukal studený vítr a okna od stánku strašidelně vrzala. Super atmosféra na procházku devíti kruhy pekla. Jakože to je ironie - byl to děs. Mám dojem, že jsem nedočetla.
 
François Villon: Závěť
Villona jsem si strašně moc chtěla přečíst, když nám o něm učitelka vyprávěla, ale v závěru jsem z toho nebyla nijak odvařená.

Wiliam Shakespeare
Taková ta klasika no... Prý. Já bych se bez četba Shakespeara asi v klidu obešla. Nejvíc se mi líbil Sen noci svatojánské. 

Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce
Chtěla jsem přečíst k maturitě, ale po dvou stránkách jsem knížku odložila. Vrátila jsem se k tomu až někdy po třech letech a objevila majstrštyk. Čtení je to sice náročné, ale Komenskému se podařilo skvěle vystihnout marné lidské snažení. Po všech stránkách je to brilantní satira a myslím, že Komenský si tehdy ani neuvědomoval, jak moc vtipný je. Stejně se nemůžu ubránit pocitu, že je to vlastně jedna z největších depek, které jsem kdy četla. Když totiž Poutník nenalezne klid ani po smrti... Celkem úděsná představa, že člověk celý život trpí, a ani smrtí se nedočká vykoupení. Druhou část "Ráj srdce" jsem jako nevěřící člověk už nedočetla. I ona má však v sobě jednu pravdu, a nemusí být nutně křesťanská - klid a štěstí člověk nakonec najde jenom v sobě samém.

Francois Voltaire: Candide neboli optimismus
Upřímně? Nemám ani páru, o čem to bylo! Podle jedné hvězdičky na Databázi knih se mi to ale asi moc nelíbilo. Slušně řečeno.

Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera
Emocionální utrpení mi jako správnému melancholikovi není cizí, ale k mému zklamání mě Goethova knížka, která prý kdysi stála za zvýšeným počtem sebevražd mladých mužů, nijak nenadchla. Snad jsem ji četla ve špatné době a dnes by se mi líbila víc. Zjišťovat to ale asi nebudu.

Friedrich Schiller: Loupežníci
Dobrý. Téma loupežníků mi je atraktivní, miluju představu divokých mužů žijících v lesích a páchajících zločin (lol). 

Victor Hugo: Bídníci
Klasika. Přečetla jsem na popud francouzské televizní série už někdy ve čtrnácti. Dnes bych to asi docenila ještě víc, ale textu bylo strašně moc, takže znovu to číst nebudu. 

Alexander Dumas st.: Tři mušketýři
Další classic shit z dětství. Do knihy jsem se začetla o jarních prázdninách u babičky, když venku padal sníh a nebylo co dělat. Byla jsem zamilovaná do D'Artagnana, který v mé mysli vypadal jako herec Joshua Jackson. Aramis, Porthos a Athos byli poté Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dimt (členové Green Day) přesně v tomhle pořadí. Neskutečný, že tyhle kraviny si člověk vždycky pamatuje. 

Alexander Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin
"Já píši vám, co mohu více?" Ruští literáti nikdy nezklamou. 

Karel Hynek Mácha: Máj
"Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas." Hm. Příběh asi cool (loupežníci!), ale je to lyrika, takže... S kamarádkami jsme to v 7. třídě lehce upgradovaly a dosadily si tam jména a situace z našeho života. Shodou okolností jsme totiž prožily také velice zajímavý 1. květen... Btw on byl Mácha trochu cáklej, ne?

Karel Jaromír Erben: Kytice
KLASIKA. Miluju literární díla vycházející z českého folklóru. 

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Mrtvé duše, Revizor
Mrtvé duše jsem si přečetla kvůli tomu, že NIN mají song "Dead Souls". No bylo to trochu o něčem jiném. :D Ale opět spokojenost. Nečetla jsem ještě blbou ruskou knížku. 

Božena Němcová: Babička
Asi třikrát jsem se na prázdninách u babičky rozhodla, že si přečtu Babičku, a NIKDY jsem nedošla dál než na druhou stranu. Asi se mi úplně nechce číst x stran o staré hospodyňce, která skáče pro nějaká pírka. Sorry, not sorry. Ne vážně - proč je to takovej kult?

Jan Neruda: Povídky malostranské, Balady a romance, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí
Na 100 % jsem četla jen první dílo (líbilo se), těmi dalšími si už nejsem tolik jistá. Miluju ale ty názvy. Třeba "Písně kosmické", to mi přijde fakt cool. A titul Balady a romance jsem jednou okopčila pro své vlastní věci, přiznávám bez mučení.

Svatopluk Čech: Broučkiáda
MI-LU-JU! Jedna z knížek, na kterou mě nalákal výklad naší češtinářky. Pan Brouček a jeho medovinou nasáklé eskapády jsou legendární. Nejradši mám právě druhý díl. Dodnes si přesně pamatuju ta horká letní odpoledne, kdy jsem ho četla u bazénu, zatímco se ostatní koupali, a popíjela jsem u toho nějakej přeslazenej Big Shock, protože jsem tehdy zrovna brala ultra uspávací prášky na alergii. Pokud mi někdy vyjde jedna z mých hotových knížek, znalci v ní bezpečně poznají, na kterých místech se k trilogii odkazuju. Btw může mi někdo, sakra, vysvětlit, proč dosud nevznikla moderní filmová adaptace? Jakože takový krásný námět máme, podle mě by to byla úplná pecka, kdyby to dostal do ruk dobrý scenárista, ale my raději budeme točit stopadesátou rádoby komedii s Hřebíčkovou, Polívkovou a Macháčkem v hlavní roli!? To se obecně týká starších českých knížek. V zahraničí by za kvalitní literární kontent trhali ruce, čeští filmaři nad ním ohrnují nos.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot, Zločin a trest
Dostojevskij je můj oblíbenec. Člověk se těch jeho tlustých knih první děsí, ale najednou je v půli příběhu. Obě dvě knížky patří k mým úplně nejoblíbenějším. Zločin a trest mi byl navíc inspirací pro jeden z rozepsaných námětů, který v budoucnu snad zkompletuju.

Charles Dickens: David Copperfield, Oliver Twist
Četla jsem na základce. Dickense jsem jednu dobu celkem jela, ale poté, co jsem nebyla schopná dočíst Kroniku Pickwickova klubu, jsem od jeho tvorby upustila. 

Gustave Flaubert: Paní Bovaryová
Dobrý, ale asi bych to úplně nepovažovala za nějakou velkou klasiku.

Henrich Sienkiewicz: Quo Vadis?
Četla jsem kvůli něčemu..., už nevím čemu. A jo, vlastně. Maturita, haha. Sama od sebe bych si to nikdy nevypůjčila, ale překvapivě se mi to velmi líbilo. 

Alois Jirásek: F. L. Věk, Filozofská historie a další
Jirásek je můj nejoblíbenější český spisovatel. Čtete dobře. Donedávna jsem jeho knihy taky sbírala, ale v rámci úklidu jsem sbírku celkem zredukovala. Z Filozofské historie jsem byla v patnácti naprosto unesená. (Zkrátka takové typické čtivo pro pubertální dívky.) S F. L. Věkem jsem strávila tři roky a byly to krásné tři roky. Je mi líto, že Aloise Jiráska démonizovalo socialistické školství a dnes je jenom synonymem pro tu největší čtenářskou torturu. Pentalogie F. L. Věk mi opět ukázala, jak mistrným byl Jirásek vypravěčem a jaký poklad - žel dnes těžce nedoceňovaný - v něm český národ má. 


Karel Václav Rais: Výminkáři
Další můj oblíbenec. Běžného čtenáře asi moc bavit nebude, ale mě jako amatérského genealoga taková látka baví. Protože když nahlédnete do starých matričních záznamů, je to tam výminkář vedle výminkáře. 

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye
Další z knížek, u kterých si nepamatuju děj, ale rozhodně vím, že to byla jedna z nejlepších věcí, jaké jsem kdy četla. V budoucnu si asi oživím vzpomínky.

Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud
V prokletých básnících jsem se v hodinách literatury našla a strašně jsem se těšila, až si přečtu jejich díla, ale nakonec mě to nijak zvlášť neoslovilo, bohužel.

Otakar Březina: Tajemné dálky
Hm. Tak tohle mě úplně minulo, mám ten pocit. S poezií to pořád zkouším, ale pořád je to marné.

Viktor Dyk: Milá sedmi loupežníků, Krysař
Už víte, jaký mám vztah k loupežníkům, takže... Další látka, která by měla být zfilmována. Krysař taky dobrý.

Petr Bezruč: Slezské písně
Thank you. Next.

Ernest Hemingway: Sbohem, armádo, Stařec a moře
Prosím, že nejsem jediný člověk, který si myslí, že Hemingway patří k nejpřecenovanějším autorům? Sbohem, armádo jsem si vybrala k maturitě a jako nebyla to nijak komplikovaná četba, ale už vůbec bych to nezařazovala mezi nejvýznamnější díla všech dob! Jediné, co mi z toho příběhu utkvělo v paměti, bylo to, jak tam ti dva furt jedli a pili..., což jako nevím, jestli byl úplně Hemingwayův záměr. Stařec a moře - další opruz. Sbohem a šáteček, Hemingwayi.

John Steinbeck: Hrozny hněvu, Na východ od ráje
Zato Steinbeck je Pan Spisovatel. Obě knížky jsou mé srdcovky.

Romain Rolland: Petr a Lucie
Četla jsem na maturitu. Nuda.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Přečetla jsem cca za hodinu u bratrance během čekání na odvoz. Jakože v pohodě, ALE! Nenávidím hype, který tuhle knížku obklopuje. Podle mě se jí přikládá o dost větší význam, než ve skutečnosti má. Sorry všem, kteří to teď čtou a mají na sobě tematickou kérku nebo na svém profilu takovej ten ultra kýčovitej citát, který zde nebudu ani reprodukovat. 

Thomas Mann: Kouzelný vrch
Náročné, ale kvalitní čtivo. Začala jsem číst na popud alba kapely The Drums.

George Bernard Shaw: Pygmalion
Film s Audrey Hepburn mě bavil asi o něco víc.

Franz Kafka: Zámek
Kafku moc nechápu, čtení jeho knížek mě docela irituje, ale stejně ho miluju.

Franz Werfel: Sraz abiturientů, Ne vrah, zavražděný je vinen
OMG. Sjezd abiturientů je jedna z věcí mého neexistujícího TOP 10. Tahle útlá knížečka klame tělem, ale je to bravurně napsaná psychologická studie, zabývající se příčinou a důsledkem, zločinem a trestem. Jak jedna maličkost může naprosto zásadně ovlivnit celé vaše budoucí bytí. "A přece tato slova byla Adlerovou vinou, ba víc, byla jeho osudem, neboť uvolnila ďábla ve mně. Zní to nesmyslně, ale já to tuším a toto tušení teď vzplálo jasným plamenem, že kdyby byl Adler nevyslovil tuto jedinou větu, nestál by dnes přede mnou jako ztroskotanec." Mohla bych číst pořád dokola.♥ Také druhá kniha mě zaujala svým tématem, kolem této problematiky se točí jeden můj námět (viz Zločin a trest). Příběh byl už slabší, ale vím, že tehdy jsem měla trable s učitelem v autoškole a s některými pasážemi jsem se tak ztotožňovala, až jsem úplně normálně brečela. Sakra, asi si zase vypůjčím. Myslím, že dnes bych to docenila víc.

Vítězslav Nezval: Edison
Moje nejoblíbenější báseň. V sedmnácti jsem se pokusila o něco na způsob remaku, ale nakonec jsem to vzdala.

Karel Schulz: Kámen a bolest
Moje BIBLE. Což znamená, že knize věnuji jednou celý dlouhý článek. 


James Clavell: Král krysa
Vynikající román!

Joseph Heller: Hlava XXII
Moje druhá nejoblíbenější knížka. Učitelka nám o ní v literatuře vyprávěla stylem, že "holkám se to asi líbit moc nebude" (měli jsme ve třídě jen jednoho kluka), takže bylo jasné, že si to musím vypůjčit. Četla jsem úryvek v čítance a nepřišlo mi na tom nic nepochopitelného, naopak to bylo brutálně (černohumorně) vtipný, přesně podle mého gusta. Jednou jsem pojmenovala rybičku Yossarian, ale bohužel nedostála osudu svého jmenovce a brzy zdechla.

William Styron: Sophiina volba
Další z ultra tlustých knížek, které ovšem stojí za to přečíst. Btw co se týče oslavovaného filmu, Meryl Streep super a tak, ale jinak teda těžké zklamání. 

Albert Camus: Cizinec
Když mě zklamali prokletí básníci, našla jsem se v existencionalistech. Výsledek byl bohužel stejný... Doporučuji raději song od The Cure. 

Jean Paul Sartre: Zeď
Tohle jsem si chtěla přečíst hned od prvního momentu, kdy jsem si někdy ve třeťáku nalistovala v čítance úryvek, ale nakonec jsem četla až relativně nedávno. Hm, a taky se nedostavil předpokládaný účinek. Zeď je nicméně můj oblíbený termín, který často používám ve své tvorbě.

Allen Ginsberg: Kvílení
Četla jsem ve druháku, když jsem na jaře ležela tři týdny s chřipkou. Asi dobré, ale na mě už moc umělecké.

Jack Kerouac: Na cestě
Na cestě jsem četla poprvé na střední a mám takový dojem, že jsem to ani nedočetla. Nevím, proč jsem tomu dala druhou šanci za pár let, ale stalo se tak. A byla jsem úplně nadšená! Vtip je v tom, že si myslím, že kdybych to četla dneska, tak bych zase tolik nadšená nebyla. Jsem zkrátka názoru, že některé knihy se hodí zrovna do určitého období života, kdy vyznáváte určité postoje, a jindy už je třeba tolik nedoceníte.

Kingsley Amis: Štastný Jim
Šťastný Jim je zrovna ten případ. Další kniha, které jsem dala druhou šanci, a jak jsem se u toho podruhé nasmála! No ještě aby ne, když jsem měla za sebou čerstvou první zkušenost s akademickým prostředím. Brilantní satira.

Samuel Beckett: Čekání na Godota
Ježiš, tohle byla pi... Ale co jsem od absurdního dramatu čekala, že? Asi taky Godota.

Gabriel García Márquez: Sto roků samoty
Vůbec nevím, o čem to bylo. Což je samo o sobě myslím všeříkající. 

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí
Kunderovi jsem se dlouhé roky vyhýbala (může za to asi školní kinoprojekce Žertu, lepší film pro partu náctiletých ignorantů už češtinářka opravdu nemohla vybrat...), ale on ti je, hele, dobrej! Když se musíte v čtení pořád zastavovat a číst některé pasáže víckrát, jak moc pravdivý jsou, to je myslím nejlepší hodnocení autorovy práce.

George Orwell: Farma zvířat, 1984
Sorry jako, ale považovat se za aktivního čtenáře a nemít přečteno 1984... To je prostě povinnost. Další kniha, která mi přinesla inspiraci k vlastnímu námětu.

Gerard William Golding: Pán much
Další srdcovka, kterou doporučuji.