sobota 23. července 2022

#116: Spisovatelství sucks!

Haleluja. Je to k nevíře, ale stále žiju a stále jsem nepublikovaný autor. Okej. To druhé je velmi uvěřitelné. Po dlouhé době se ale konečně hlásím s menší aktualizací. I když příliš pozitivní to nebude ani tentokrát.

Jak jsem už teasovala na svém Instagramu (kam jsem se v poslední době přesunula; pokrok nezastavíš), dostala jsem první opravdovou zprávu od nakladatelství, čti takovou, kde se píše i něco víc než "nehodí se do edičního plánu". Mail mě zastihl po půlnoci v karlínském hotelu, jen několik hodin poté, co jsem si stěžovala, jak je vydání knihy pro debutujícího autora mission impossible. Celé preludium je v instagramovém příspěvku, pojďme rovnou k hlavní stati. Jak lze odtušit z úvodu, happy endem to nedopadlo. Ale nebylo to ani úplně špatný. 

Ve zkratce: Téma je zajímavé, vydat by se to dalo, ale chtělo by to ještě přepracovat. Nejmenovaná redaktorka nejmenovaného nakladatelství mi nabídla pár nápadů, za což jsem vděčná, ale tady nastává onen kámen úrazu - nejdou převést do praxe.

Především mi bylo doporučeno, abych se více věnovala také dalším postavám krom hlavní hrdinky, abych čtenářům představila jejich backstage, střídala v ději pohledy... and here we go! Nic takového udělat nemůžu. Příběh stojí na tom, že bližší vhled máme jenom do života hlavní hrdinky, že prostě nevíme nic dalšího a společně s hrdinkou se po celou dobu ptáme what the fuck is going on here? Teda na to byste se měli v ideálním případě ptát vy, já to samozřejmě vím. Vždyť i samotná hrdinka si někde uprostřed děje uvědomuje, že své parťáky vlastně vůbec nezná! Hrubá kostra příběhu je klasická detektivka: Kdo to udělal? Kdybych střídala pohledy, kdybych nechala čtenáře nahlédnout do života dalších postav, do jejich hlavy, úplně bych vyrušila onen závěrečný plot twist, to velké odhalení. Blbě se to vysvětluje, když jste na druhé straně autorovy barikády, ale snad jsem aspoň trochu srozumitelná. 

Tohle a skutečnost, že redaktorka příběh zařadila do žánru young adult (což vzhledem k počtu sprostých slov, mrtvol a věku hrdinů úplně není no :D), mě přivádí k myšlence, že to četla třeba jen tak do druhé kapitoly... Což naprosto chápu! Jasně, že v nakladatelstvích nemají čas ani prostor číst od začátku do konce každý rukopis, pokud v něm na první dobrou nevidí silný potenciál. Takhle ale zkrátka nevím, co si z toho vzít, jak na tom případně zapracovat... 

Nechci vypadat jako egocentrický autor, který si nenechá poradit od kompetentního člověka, ale po zvážení všeho výše jsou mé pocity zkrátka rozpačité. A protože nevím, kam se hnout, paralyzovaná stojím na místě. Spisovatelství sucks!