čtvrtek 2. dubna 2015

#48: Great Rock'n'Roll Swindle aneb Jak jsem se zúčastnila soutěže Hledá se autor bestselleru 2015

Sláva vítězům, čest poraženým a vivat já za čtverácké šesté místo.


Soutěž Hledá se autor bestselleru je za námi, takže vám konečně můžu s klidným svědomím podat bližší raport o mém působení v ní. Jak jsem už psala dříve, původně jsem se vůbec neměla účastnit. Nebyla jsem totiž schopná vymyslet vhodnou zápletku. Můj námět pocházel někdy z roku 2008. Byla v něm malá špinavá holka v jakési post-apokalyptické verzi světa. Celé dny se toulala po hnusném průmyslovém městě, v metru se šklebila na lidi, doma si poslouchala staré desky a pravidelně navštěvovala bordel, kde na ni vždy oddaně čekala vodka. A jistě, byl to taky svět zanesený radiací, což je logické - v té době jsem měla "radioaktivní etapu" a všechno kolem ní mě děsilo a fascinovalo zároveň.

Takový nápad tedy stál na začátku. Dřív se měl stát součástí povídkové sbírky "Šťastná gama léta: Balady a romance 22. století", ale kromě prologu a jedné další povídky leží ten sešit samozřejmě dodnes netknutý. Šťastně jsem si na něj vzpomněla právě při vymýšlení soutěžního díla. Ve Wordu jsem sepsala asi 5 NS, ale pak jsem ve psaní ustala. Nebyla jsem jednoduše schopná stvořit hlavní zápletku. Použití hudebních desek jako zbraně se mi zdálo trefné a dostatečně patetické na to, aby oslovilo porotu. Jedna deska spasí svět - hotový Hollywood! Přesto jsem nebyla až takový fantasmagor, abych to tak doslovně použila. Napadlo mě třeba, že by tihle "gama lidé" mohli mít úplně jinak sestavený mozek a jejich reakce na hudbu by byla ukončení boje nebo něco v podobném smyslu, ale čtete dobře - je to strašná blbost. Proto jsem vymyslela blbost ještě větší! Ať už byla sebevíc šílená, minimálně za zápletkou a závěrem si stojím a pravděpodobně i to byl hlavní důvod, proč jsem se dostala tak daleko. Až jsem byla překvapená, že jsem já, nezápletkař, na poslední chvíli něco podobného vymyslela.

Na psaní jsem ale měla jenom dva dny, a proto výsledek dopadl tak, jak dopadl. V podstatě jsem vůbec nepomýšlela na umístění, šlo mi už jenom o překonání sebe sama a splnění slibu. Psát pod takovým tlakem byla docela legrace, hlavně když přišla řada na mé oblíbené vymýšlení jmen. Co mi normálně trvá týdny až měsíce, jsem teď musela stihnout za brutálních pár hodin. Hlavní postavu jsem kupříkladu pojmenovala podle skladby M83 (a ten pochopitelně podle stejnojmenného herce, nicméně ano, celý původ je v závěrečné části odhalen). Vincent jako Vincent Cassel, jehož ksicht jsem měla zrovna v hlavě, bylo to někdy po projekci Černé labutě. Jména doktorů, další rychloinspirace odjinud, technická hračička v části číslo tři poté úplný freestyle a zase mi vypomohla skladba mojí oblíbené kapely. Prostě legrácky.


Vím, že když jsem asi patnáct minut před deadlinem povídku odesílala, bylo to stylem: "Tady to máte a teď si s tím dělejte, co chcete." Sama sobě jsem si říkala: "To jako vážně? Vždyť na tohle mi nemůže nikdo skočit!" No očividně jsem dobrý podvodník, protože se mi podařilo z 207 povídek skutečně probojovat do patnáctky. Mé švindly už prokoukli někteří hodnotící v diskuzi, ale to jsem vzhledem k pozadí povídky brala s rezervou. Sama jsem jednoduše věděla, jak málo jsem tomu dala. (Ono vůbec by bouřlivá diskuze mohla být tématem samotným. Zatímco se někde člověk dočkal skutečně podnětné kritiky, jinde už lehce škubaly koutky. Ať žijí čtyři slunce a plivání na hroby, které neexistovaly! Jen ten delta stejk, Ondro, opravdu vtipný nebyl, protože to vůbec nebyl vtip.
:-( )

Potěšilo mě ale, že u jednoho z porotců má povídka skončila na 1. místě! Jinak to bylo celkově pěkné sedmé místo, i s hlasy veřejnosti šesté. Myslím tedy, že má premiéra v Hledá se autor bestselleru a vůbec má první literární soutěž dopadla navzdory původní kapitulaci a tolika komplikacím nad očekávání. Nevymyslím-li žádné další plány s povídkou, jakože mě momentálně nic nenapadá, hodím ji sem v plném znění, i s onou oslavovanou třetí částí a mým milovaným koncem, respektive úplně poslední větou. Hned to ovšem nebude, podrobím ji důkladné 250 % revizi, věci, kterou povídka ke své škodě kvůli časové tísni ani náhodou neprošla. Zabojuji proti všem nelogičnostem a těžkopádnostem, které mi byly vyčítány, a svým kritikům v diskuzi závěrem proto vlastně děkuji!

LONDONS BRNÍÍÍÍÍÍÍÍNG!


HODNOCENÍ ODBORNÉ POROTY:

Kateřina Farná (Právo)

1. místo - Trochu bláznivý příběh z budoucnosti, ovšem konzistentní a jako celek dobře fungující. Pochvalu si zaslouží styl vyprávění stejně jako solidní dialogy. Textu by slušelo více humoru.


Stanislav Šulc (E15)

7. místo - Pěkné postapokalyptické vyprávění s velmi nečekaným motivem hudby, která zachrání svět. Ačkoli je právě spojení hudby a cestování času trochu krkolomné, nevadí to. A vyústění celého příběhu znamenité. Konkurence ale byla tvrdá.


Michaela Burdová (spisovatelka)

7. místo - Autorka má osobitý vypravěčský styl. Člověk se začte, ani neví, jak mu stránky utíkají. Děj ale začne být zbytečně zdlouhavý, neuškodilo by zkrácení. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Velmi se mi ale líbil konec, skvěle vymyšlené.


A konečně podnětná zpětná vazba od Petra Hauzírka pro všech sedm povídek od konce (Česká televize)

U zbylých děl podle mého názoru úroveň velmi zaostávala a uvést komentář není jednoduše možné. Obsahují plno řemeslných chyb, klišé na klišé a jsou zkrátka naprosto nezvládnutá.



Žádné komentáře:

Okomentovat