pondělí 23. března 2020

#101: Zápisky z karantény

Ten nadpis je trochu vtip, protože...


Což neznamená, že by mě to vůbec nevzrušovalo. Jsou to ale jen takové malichernosti, třeba že se mi zrušil koncert. Nemohla jsem jet do Prahy. S rouškou si na kole asi moc nezajezdím. No a zelené pivo si letos na zahrádce taky nedám. Myslím, že je více než jisté, že letos jaro nebude. Ovšem jestli mi zruší i léto... Tak tady končí veškerá legrace, vážení! Okej. Humor mě možná přejde, až to já nebo někdo z mého okolí dostane, chápu. Ale do té doby tu máme takové zvláštní mezidobí. Jsem jediná, kdo si to svým způsobem... užívá? 

Pomiňme teď skutečnost, že celá situace je samozřejmě daleko od výrazu "užívat si". Uvědomuji si, jak těžký je momentální stav pro mnoho lidí (a teď ani nemám na mysli přímo tu nemoc) a jak těžký pro nás všechny ještě bude. V tomhle mě vůbec neberte za slovo, mluvím jen o sobě. A já cítím v tomhle období... jakýsi klid? Netřeba tu dlouze znovu rozebírat, jak funguje můj mozek. A když se teď všichni nacházíme v tomhle podivném (ne)bytí, když teď vlastně chvíli nežijeme, ale vyčkáváme, když teď najednou spoustu věcí nejenom nemůžeme, ale rovnou nesmíme. Jako bych zkrátka na moment vydechla a spadl ze mě nějaký tlak. Dává to smysl? 

Nebudu zacházet do detailů, ale v poslední době mi bylo mizerně. Haha, jasný. A kdy mi není mizerně? :D  Ale to je možná to. Že jsem už na chvíli potřebovala z toho řetězce osobních krizí vyskočit. A i když tohle pozastavení života předešlé problémy nijak neřeší, mám pocit, že na chvíli můžu zase volně dýchat. Včera mi došla fascinující věc: že takhle bych se cítila pořád, kdyby můj mozek nejel každý den na overdrive. Takže karanténa je ten lék! Nezbývá než doufat, že ji využiju na 100 %, protože něco takového se v budoucnu už nemusí opakovat, a hlavně nikdo nechceme, aby se to opakovalo.

Jestli si už teď myslíte, že jsem magor (počkat, to jste si o mně podle minulých příspěvků ještě nemysleli?), mám v zásobě vyšší kalibr - během karantény abstinuju.


Vůbec bych to nezmiňovala, protože to podle mě není žádný big deal, ale přijde mi, že velká část lidí v izolaci leje ještě víc než za normálního režimu. Vždycky musím být za černou ovci. A teď vám řeknu něco zvláštního. Je fakt, že v poslední době bylo těch víkendových akcí na mě moc. Říká vám něco pojem kocovinová depka? K tomu si připočtěte můj obecně mizerný stav, o kterém tu už nějakou dobu melu. Kdybych řekla, že mi nebylo nejlíp, bylo by to velmi eufemistické. Nutně jsem si potřebovala dát od společenského života pauzu. Jenže jsem přesně ten typ, kterého vždycky přemluvíte, aby s vámi šel ven. To je ten můj paradox. Jsem sice introvert a sociofob, ale na stranu druhou lidi potřebuju. Takže jdu mezi ně pokaždé, když se najde příležitost. A stejně tak jsem typ, který se lehko nechá unést vírem večera, ehm. Abych to zkrátila; potřebovala jsem společenský oddech, ale netušila, jak na to. A chápete..., že oni teď všechno zavřou a pošlou nás do karantény? Řekněme si, že tohle asi nebude "Tajemství" a "Devět nebo kolik dohod", až takovou moc moje mysl nemá, ehm, ale - COŽE? 

A ještě jedná věc, kvůli které si k mnoha vtípkům o karanténě nemůžu dát hashtag relatable - nepřežírám se a dokonce cvičím. To druhé tedy pravidelně nepravidelně už dělám nějaký rok, ale teď mám víc času, víc energie i víc chuti. Takže nevím, jak vy, ale já se z karantény chystám vylézt s nejčistější hlavou od mých sedmnácti let. A se sixpackem.


Pokud to samozřejmě ve zdraví přežiju.

PS: Co se týče povídkové soutěže Knihy Dobrovský, nevím, jestli už byly rozeslány emaily o postupu do druhého kola, ale v mém případě je to zcela určitě passé. Ne, že by se mi ten můj výtvor náhle přestal líbit, ale asi jsem se trochu... No jelikož je tu ještě 0,1% šance, zatím si to nechám pro sebe. :D

PPS: Pokud se extrémně nudíte, již brzy (možná ještě dnes) vyjde článek s pár filmovými tipy. 

Žádné komentáře:

Okomentovat