úterý 23. prosince 2014

#38: Ohlédnutí za rokem 2014

Kdybych chtěla být hodně stručná...

Ale jelikož si tu hraju tak trochu na spisovatele, nebylo by od věci být podrobnější. Takže jaký byl rok 2014 z pohledu mých pisatelských aktivit?

Předně vám o sobě chci říct následující: Jsem patologický prokrastinátor a neurotik, má pozornost neustále těká z jednoho nápadu na druhý, spoustu věcí načnu a nikdy je už nedokončím, dělá mi zatěžko se do určité práce opravdu ponořit, někdy je pro mě problémem napsat i banální článek, když mě něco nebaví (a mě toho nebaví fakt spousta), nedokážu se přimět psanou věc odevzdat včas, moje termíny jsou jedině deadliny, nikdy nedokážu oddělit psaní od svého momentálního duševního stavu, což znamená, že po většinu času jednoduše vůbec nepíšu, nemám žádnou disciplínu, jediný můj spisovatelský rituál je chaos, i když to nedávám najevo, kritika mě občas dokáže hodně nalomit, lehce ztrácím přesvědčení ve své věci, opravdu ambiciózní a činu schopná jsem jenom v momentech, kdy mě někdo pořádně nasere, vlastně vůbec nechápu, proč píšu, když jsem podle všeho ten nejméně vhodný člověk na podobnou aktivitu. Letos jsem zase mohla napsat stovky věcí, které jsem nenapsala. Mohla jsem vůbec dokázat kopu velkých věcí, které jsem ani nezkusila. Měla jsem asi obeslat najednou všechna vydavatelství, která by mě napadla, a nečekat půlroku až se mi milostivě ozve jedno, s tím že vlastně pro mě ani nemají ve svém edičním plánu místo. Respektive neozve. Měla jsem za tu dobu napsat už dávno další knížku a nenechat se brzdit a setrvávat ze všeho čekání v jakési tvůrčí paralýze. Podle svých novoročních předsevzetí, jestli se to dá tak říct, protože nic jako předsevzetí doopravdy samozřejmě neuznávám, jsem měla být úplně jinde, ale nejsem. Tolik mého upřímného doznání.

Teď pojďme k těm pozitivnějším skutečnostem, protože právě ty máme dle všech světových motivačních příruček upřednostňovat. Takže:

1.) Začněme tím krásným pocitem, když mě hned dva dny po odeslání ukázky požádali o zaslaní celého rukopisu



Vím, nakonec z toho nic nebylo. Ale těch patnáct minut euforie bylo stejně krásných.

2.) I když... moment! A co třeba začít vůbec finální revizí knihy?


Tak ještě jednou to šampíčko na ten den...

Aha, no to je docela dobrý nápad! Den, kdy jsem měla narozeniny, mám vrytý do paměti už od jeho prvních minut. Protože i v takové denní době se našel někdo, kdo mi dokázal můj den patřičně osladit; znáte ten vtip, že zrada nikdy nepřichází od vašich nepřátel? Ale pak jsem se vzbudila a svítilo slunce. A pak jsem dokončila revizi. A večer jsem šla slavit a staly se ještě nějaké věci, ale ty už sem nepatří a navíc nejsou ani nijak podstatné. Takže tak.

4.) Určitou dobu jsem také úspěšně bojovala s prokrastinací



Prokrastinaci mám bohužel zapsanou ve svém DNA kódu a není nic, co bych na tom mohla změnit. Přesto můžu říct, že kniha Konec prokrastinace od Petra Ludwiga mi dala velkou školu a dodnes z jejích myšlenek žiju. Především pak začátek roku jsem jela výborně podle denních plánů, buzer lístek se mi zelenal a můj flow lístek jenom proudil. A, sakra, co! Od Nového roku můžu se vším zase znovu začít (protože není vítěz ten, kdo nikdy nespadl, ale ten kdo se vždy zvedne!)

5.) Mám za sebou první zkušenosti v komunikaci s vydavatelstvími



Není jich moc. A jsou víceméně stručné. Ale jsou, a to je důležité.

6.) Mám za sebou první odmítnutí



Ano, i to je, hodnoceno z odstupu, pozitivní věc. Jak chcete pisatelsky růst, když nikdy nepoznáte ani zklamání z odmítnutí?

7.) Začala jsem psát pro jedno médium



Kdybyste mi ještě minulý rok řekli, že pro tohle médium budu v budoucnu psát, nevěřila bych vám. Ostatně asi jsem o to nikdy ani nijak nestála. Na začátku roku letošního ve mně ale začala hlodat myšlenka, že by mohlo být docela fajn tam jednoho dne psát. Někteří spoluspisovatelé by mě asi nepochopili, kdybych napsala, o co přesně jde, ale já jsem v tomhle směru měla své hodnoty vždycky posunuté trochu jinde. Stejně jsem ale o tom smýšlela jako o pouhém "možná, někdy", jak tak obvykle smýšlím o svých vysněných místech. Přece jenom mi připadalo, že tohle je už trochu mimo můj level. Navíc jsem pro tuhle práci neměla ani úplně nejvhodnější předpoklady; jak by mě mohli vzít? Proč se potom vůbec pokoušet? V létě se ve mně ale něco zlomilo, respektive někdo něco řekl a vztek bývá vždy mým nejlepším motorem. Za jeden den jsem dala dohromady ukázkové články, ty jsem i s průvodním dopisem hned vzápětí poslala a myslela jsem, že pak budu dny až týdny čekat na odpověď, jestli se jí vůbec dočkám. Odpověď přišla v podstatě obratem a byla velice kladná, takže asi není už žádným tajemstvím, že tam opravdu dnes píšu. Ale nebojte se, vše je v rovnováze. Protože i když se může zdát, že je v mém pisatelském životě vždycky všechno tak lehké, vydání třeba takové knížky je stále mission impossible. Ale to je fuk, jaké médium oslovíme v roce příštím? :)

8.) Pokračovala jsem s jinými publikačními činnostmi 



Pokračovala jsem v tom, co jsem načala už v letech předešlých a měla jsem ze všeho radost. Protože zejména psaní v jednom publikačním žánru mě opravdu baví a je mi sladkým bolestným za to, že má oficiální spisovatelská kariéra zatím de facto neexistuje.

9.) Napadl mě nový námět




Utěšující vědět, že jsem ještě schopná vymyslet smysluplný příběh.

10.) Pravidelně jsem psala Spisovatelovu bibli



Jak jsem napsala, tak jsem udělala, a pravidelně nepravidelně jsem do blogu přispívala. Snažila jsem se do vás hustit rádoby chytrá moudra, referovala jsem o svém marném snažení vydat knižní debut a občas jsem taky psala úplně o někom jiném, třeba o novináři Jimu Foleyovi, což je článek, který je za loňský rok taky mým nejoblíbenějším. Jo, a založila jsem facebookovou stránku blogu, takže pokud na ní ještě nejste, neostýchejte se přidat! :)

A v návaznosti na to chci vlastně poděkovat i všem, kdo se na mém blogu pravidelně nepravidelně zastaví, věnují nějaký čas k přečtení mých příspěvků a občas třeba i zanechají komentář. Možná to tak nevypadá, ale opravdu velmi si vaší pozornosti vážím a doufám, že nezklamu ani v měsících příštích. Přeju vám krásné prožití vánočních svátků a pokud jste dočetli až sem, čeká vás jako dárek pěkná písnička!


PS: A já využiju údajného kouzla Vánoc a zkusím své štěstí v této soutěži. Držte mi pěsti!

2 komentáře:

  1. Mám tvé články ráda. Nevím, vždy mě přímo vybízejí k psaní. Doufám že se ti povede nějakého vydavatele sehnat. Moc ráda bych si tvou knihu přečetla. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to mám velkou radost, že články plní svůj účel! :)

      Smazat