pátek 11. března 2016

#65: Jsem Bůh

Na úvod tu mám opět nějakou tumblr srandičku, která krásně popisuje momentální fázi mého psaní.

http://tyleroakley.com/post/139507583511/cokosfunhouse-ill-only-make-a-couple-of


Nehledám to cíleně, samo mi tam vždycky vyskakuje něco příhodného. A teď k věci. Co se od minule změnilo?

VYMYSLELA JSEM ZÁPLETKU!



Vymyslela je trochu přehnané slovo, prostě mě zase jenom úplnou náhodou napadla.

Nějakou zápletku jsem už pochopitelně měla. Bod zlomu, od kterého ten příběh nabere úplně jiný směr. Co mělo ale následovat dál? Napadalo mě jen sto milion jedna nesmyslů, na to jsem bohužel expert. Před několika dny jsem ale se po dvou letech znovu dala na sledování seriálu Misfits. Třetí série. Bylo to myslím hned u prvního dílu, kdy jsem zase obdivovala akční scény a trochu jsem si to v hlavě míchala s věcí, na které pracuji. Tematicky si nejsou podobné, ale přesto mají pár prvků společných. "Hm, a co kdyby tam byl ještě někdo další," v duchu seriálu jsem si fantazírovala scénu spojenou s mými hrdiny. A pak mi to došlo...



"A CO KDYBY TAM BYL JEŠTĚ NĚKDO DALŠÍ!?" 
Nastiňuji vám to pouze v hádankách, ale z mého pohledu mě zkrátka napadla zápletka jak prase. Jenže najednou mi nastalo dilema. Probrala jsem to ze všech stran, přidala jsem nějaké další detaily a konec teda ještě pořád nemám, ale... I když jsem vymyslela, jak tuhle super zápletku našroubovat na tu předešlou, mám teď strach, aby tam nebylo poněkud přezápletkováno. Samozřejmě. Čím víc příběhových kotoulů, tím lépe. Myslím, že všichni milujeme, když nás autor tahá za nos a bafá na nás stále novými a novými zvraty. Problém je v tom, že ta původní zápletka byla taky super zápletka. A vedle té druhé mi tam přijde navíc. Jako bych násilím chtěla udělat ten příběh strašně moc zajímavý, až to působí opačným efektem. Takže ještě uvidím. Popřemýšlím. Kdybych musela podle Whedonovy metody nějaké své dítko zabít, každopádně by to byl ten první nápad.

Zatím jsem ve svém psaní daleko od jakékoliv zápletky, takže času dost. Momentálně jsem na tom tak, že mi hlava šrotuje v těch nejméně vhodných příležitostech a kam chodím, tam vymýšlím. "A co když to bude tak?" "A co když to bude úplně jinak?" "A co když tahle postava udělá tohle?" "A co když to tahle postava neudělá." Znáte to.


Miliony možností. A je strašně těžké být Bohem. Víte, co je ale stejně nejlepší metoda? Dát tomu volný průběh. Nechat si to v hlavě rozležet. A jednoduše psát. Další průběh děje se pak sám vyjeví. Věřte mi.

Anebo věřte aspoň této paní:

"Pokud je autor upřímný ke svým postavám, samy mu dají zápletku." Phyllis Bottome

1 komentář:

  1. I love your blog!
    Do you want to support each other's blog by following each other?:) Please let me know if you do so I can follow you right back x

    xoxo, Nastya

    MY BLOG NASTYA DEUTSCH

    OdpovědětSmazat