pondělí 14. dubna 2014

#17: Zálohovat, zálohovat, zálohovat

Tak jsem zase jednou doplatila na svou hloupost. A musím proto varovat i ostatní, přestože nepředpokládám, že by byl ještě někdo tak lehkomyslný jako já. Stalo se zkrátka to, co se asi dřív či později tak neopatrnému člověku jako já stát muselo - klekl mi flash disk s většinou nezálohovaných dat. Respektive se mi všechny soubory vymazaly. Windows 7 je totiž skvělý kámoš. Při připojení se vás hned iniciativně ptá, zda může provést opravu disku. Nějakou dobu ho s úspěchem přehlížíte, ale pak si jednoho dne řeknete: "A co když to se mnou myslí dobře? Třeba bych mu to vážně měla potvrdit." Vašemu příteli dáte tedy souhlas k opravě, a co se nestane! Tenhleten kámoš vám zcela v dobré víře všechno smaže! Ú-pl-ně všechno! Smaže soubory, které kvůli vašemu špatnému odpojování flashky viděl jako poškozené, óká... Ale i tak!

Disk jsem se pokoušela zachránit, vyzkoušela jsem všechny možné programy, ale nic jsem z hlubin jeho paměti už nevytáhla. Proto ať teď děláte jakoukoliv činnost, na okamžik jí zanechte a zazálohujte si všechno, o čem víte, že ještě pořádné zazálohované nemáte. Je to otázka několika vteřin až minut, ale zachrání to výtvory několika let. Zálohovat na flashku totiž jak vidíte, nestačí. Dokumenty si dejte na více vyměnitelných disků, CD, další počítačová zařízení, email... Není asi třeba být příliš paranoidní, ale minimálně tři různá média jako úložiště byste pro všechny případy mít měli. A..., jo! Taky se naučte bezpečně odpojovat flashku, to jest v PC manuálně, ne vyškubnutím z USB kabelu. Bohužel nemůžu říct, že já bych to i po této příhodě už konečně začala aplikovat...

Jestli se divíte mému nehysterickému ladění (Protože jako smazání takřka veškerého životního díla spisovatele!? Noční můra proměněná do reality!?), tak musím objasnit, že to nejdůležitější - má prvotina a skoro hotové torzo knížky předešlé - je naštěstí zálohované. Zbytek je v čudu, ale přílišné panice nepropadám. Naštěstí se jednalo jenom o několik fragmentů. Spíš mě to mrzí. Byly to věci, které asi nikdy neměly ambice být i něčím jiným než souborem na disku, ale nic to nemění na vztahu, který jsem k nim měla. Dobře vyjadřovaly náladu období, v nichž jsem je napsala, nikdy už je samozřejmě nedám dohromady ve stejné formě (a asi se o to ani pokoušet nebudu, ta inspirace je pryč).

Ztratila jsem tak třeba zajímavý text, k němuž mě inspirovalo noční Bulharsko, několik anglických textů a básniček vhodných pro hudební zpracování nebo pár experimentálních kousků. Ztratila jsem torzo taky možného románu, autobiografie ze sedmnáctého roku, kterou jsem někdy v daleké budoucnosti chtěla vydat (jedině!) pod pseudonymem. Něco na způsob scénáře, řekla bych vcelku vtipné komedie, jež vznikala za zajímavých podmínek. Ztratila jsem taky spoustu rozepsaných knížek, ale protože to byly jenom přepisy ze sešitů, vadí mi to ze všeho nejmíň. Při hrubém psaní bych je stejně všecky přepisovala. Ztratila jsem svou vydřenou maturitní práci, a to už mě, starého shromažďovatele relikvií svého života fakt štve! A co nemůžu strávit ze všeho nejvíc: v minulém roce jsem se dala na zálohování svých deníků. Je to doposud moje největší životní práce a nechci ani pomýšlet na to, že bych ji jednoho dne jakýmkoliv způsobem mohla ztratit. Proto jsem se v loňském létě dala do wordového přepisu. Asi jsem se tenkrát hodně nudila..., což je skutečně hodně zajímavé, když uvážím, že to bylo v době, kdy jsem se snažila dopsat debut! Každopádně jsem přepsala jeden celý deník, s tím že do dalších se pustím zase jindy..., až se opět budu nudit, ehm. A teď je to všechno v hajzlu! Protože o tom žádná, je to docela sranda znovu se prohrabovat starými vzpomínkami, smát se svému vyjadřování a tak obecně. Představa, že ale budu muset opět zálohovat ten první, ten, který z 90 % tvoří puberťácké ódy na mou nejoblíbenější kapelu a zprávy, který hokejista bude kde hrát a jak je to úplně skvělé a bla bla bla..., jdu si to hodit!

Pěkná písnička, ale PROČ, mé dvanáctileté já!? :-(

Žádné komentáře:

Okomentovat