středa 1. ledna 2014

#7: Novoroční přípitek s Charlesem Bukowskim

Nejsem až tak velký prokrastinátor, ani tak rychle neodcházím od rozdělané práce. Respektive aspoň od té, kterou míním provozovat nějak navážno. Proto jsem tento blog nezazdila. Spousta další práce a nemoc, která si mi jako každoročně (letos rovnou dvakrát) nadělila před vánočními svátky, mi ale nedovolovala pokračovat ve psaní Spisovatelovy bible. Všechno blbé z minulého roku je snad už za mnou, a tak v tom novém navazuji tam, kde jsem v listopadu skončila. Doufám, že se mi letos také skutečně podaří přeorganizovat svůj čas a bude to docházet k něčemu, čemu se říká pravidelnost. Ostatně základní teorii mám už díky Ježíškovi za sebou a sama jsem zvědavá, jak se to všechno promítne do praxe. Ráda bych udělala i něco s designem. Obecně mě zajímá převážně obsah a na formu už docela dlabu. Hlavně nejsem žádný html mág. Přesto by ale asi nebylo od věci dát tomu tady určitou signifikantní a reprezentativní podobu, a ač nerada se do něčeho takového v následujících týdnech tedy pustím. (Popřípadě pokud by se našla nějaká duše s velkou dávkou dobré vůle, volného času a html umu, nebudu nic namítat!) Tolik v krátkosti ke mně a blogu.

Tento příspěvek ale nemá být o mně a mých výmluvách. Je tu ještě jeden pán a ten vám chce něco říct. Asi když je ten začátek nového roku, tak se na vás tasí s takovým moudrem. Ale zkuste ho poslechnout, neříká úplné hlouposti. Ten pán se totiž během svého života čirou náhodou vydal na stejné bitevní pole jako vy a v duchu jeho rétoriky se z téhle zasrané reality pokoušel dostat skrze psaní. Jmenuje se Charles Bukowski a tady je jeho řeč:




"Jestli se to chystáte zkusit, jděte do toho naplno. Jinak ani nezačínejte. Může to znamenat ztrátu partnerů, manželů, příbuzných a dokonce vaší mysli. Může to znamenat být o hladu tři nebo čtyři dny. Může to znamenat mrznutí na lavičce v parku. Může to znamenat vězení. Může to znamenat posměch - osamocení. Osamocení je dar. Všechno ostatní je zkouškou vaší vytrvalosti, toho, jak moc po tom opravdu toužíte. A vy to dokážete, navzdory odmítnutí a nejhorším okolnostem. Jestli se to chystáte zkusit, jděte do toho naplno. Žádný jiný pocit se tomu nerovná. Budete sami s bohy a noci budou hořet plamenem. Životem budete projíždět vstříc dokonalé radosti. Je to jediný boj, který za to stojí." 

Milí spoluspisovatelé, jděte do toho v letošním roce tedy naplno. Vytrvejte. Bojujte. Zapomeňte na loňské nezdary. Odpusťte si, co jste měli stihnout, ale nestihli. Mohli dokončit, ale nedokončili. Nevzdávejte se a pište. Je to klišé, ale opravdu jsou před námi nové, dosud nepopsané listy. Že se máme pokusit je popsat těmi nejlepšími příběhy (v našem případě doslova), není ani třeba dodávat. Směle do toho!


1 komentář:

  1. Už jsem se bála, že blog skončil. Mile jsi překvapila. Bukiho zbožňuju. Děkuji za povzbudivý článek a Tobě vše nejlepší do nového roku, hodně popsaných listů a úspěch s knihou. P.

    OdpovědětSmazat