čtvrtek 3. května 2018

#85: V nekonečné válce se čtenáři

Internetové diskuze pod články, fenomén naší doby. Znáte z pozice čtenáře? Hloupá otázka.

Pro mě jsou denním chlebem z druhé strany barikády. Jsem člověk, který ony články píše a každodenně vstupuje na bitevní pole se čtenáři. O co se bojuje? To přece vůbec není důležité. Podstatné je na článek kliknout, vstoupit do jeho komentářové sekce a pod rouškou anonymity autora vulgárně osočit. Když se mezi tím stihne poslat kopa žluče i na jiné etnikum, migranty nebo Kalouska, jedině dobře. Proč to dělají, když v tomhle střetu není reálných vítězů ani poražených? Asi proto, že žijeme v době, která lidi naučila věřit, že podobné chování je v pořádku. A možná si myslí, že svým jednáním skutečně raní osobu na druhé straně, "zdroj" jejich vzteku - mě. Mno...


V životě jsem kvůli nim neměla těžké spaní. Na bývalém webu jsem si dokonce pořizovala screeny těch nejpovedenějších, mohla bych z nich na blogu udělat třeba silvestrovský speciál. Diskutéry novinkového typu, potenciální čtenáře tohohle článku, teď asi zklamu, ale ve většině případů z vás my redaktoři máme opravdu jenom legraci. Aspoň u mně to není o žádné hroší kůži, jak se někteří lidé mylně domnívají. Je to otázka postoje. Pokud se v komentářích začnete vyjadřovat hrubě, nenávistně či jinak útočně, a to nejenom vůči mé osobě, jakákoliv možnost, že bych vás mohla brát vážně, je v tahu a nezajímáte mě. Ahoj.


S českým diskutérským plemenem ve své nejryzejší podobě jsem se setkala právě na minulém webu, pro který jsem psala. Z těch nadávek, rasistických/xenofobních/sexistických/extrémistických výblitků by si jeden skoro postavil piedestal. Něco vás to o vašich spoluobčanech naučí.

Nyní píšu na stránku, kde se čtenáři sice o něco lépe krotí, ale zase se potkávám s dalším druhem diskutéra - čtenář ví všechno nejlíp, redaktor je marný idiot u klávesnice. Věc se má totiž takhle; píšu pro multižánrový web, kde se věnuji stovkám a stovkám odlišných témat. Informace se snažím získávat z několika zdrojů, víceméně jsem pečlivá a s některými články se piplám asi déle, než bych měla. Přesto se mi čas od času stává, že se v mém článku objeví chyba. Nemluvím teď o pravopisu. V tom samozřejmě taky chybuju, ale to je jen důsledek mé nepozornosti (a v komentářích se pak za to zahajují inkviziční procesy, ale o tom až jindy). Občas mi ujede i nějaký fakticky fail, který si v rychlosti neuvědomím a trapně ho pak musím po upozornění přepisovat. O tom nemluvím. Mluvím o faktických chybách, které prostě nemůžu vědět.

Ve svém aktuálním redaktorském angažmá musím vědět od každého trochu a je naprostá utopie, pokud si někdo myslí, že bych měla být stoprocentní odborník na všechny probírané oblasti. Jsou věci, které jednoduše nevím a není v mých silách si je zjistit. Nedělám pro print, kde si jeden článek můžete rešeršovat týdny (a podle toho taky dostáváte odpovídající honorář). Píšu pro rychlé médium, kde jsou články z rána večer už staré. Prostě se ztratí v záplavě dalších textů. Bude to teď znít hnusně, ale nikdo nemá čas se s takovými články dlouze s*át. Smutná realita internetových médií, ale vy, já, všichni po takovém rychlém servise voláme. Mým úkolem není psát tři články měsíčně, ale tři články denně. Na konci týdně v podstatě už ani nevím, co jsem v uplynulých pěti dnech napsala. Pod tvorbou článku si navíc nemůžete představovat pouhé psaní textu. Samozřejmě jsou tu i další náležitosti včetně vyhledávání fotek, tvoření galerie, připisování popisků. Samotné psaní je jenom nějakých šedesát procent.


To si ale velká část čtenářů našich článků neuvědomuje. Přišli na zábavní web, a hledají akademicky přesné eseje. Jedna věc je mi to v diskuzi slušně vysvětlit. Udělala jsem chybu, uznávám, díky za připomínku. Druhá věc je dát mi to vědět vulgárně a vybranými slovy mi objasnit, jak neschopná jsem. Děkuji! Naposledy jsem kupříkladu prý chybně napsala povolání jedné osoby. Bylo/je to tak ve Wikipedii, nejsem naivní, vím, že odvolávat se na ni je vcelku amatérské, ale opravdu mě nenapadlo, že i takovou banalitu bych měla blíže zkoumat a potvrzovat deseti zdroji. To bych taky nedělala nic jiného. Nicméně chyba se údajně vloudila. Jedno jediné slovo. V diskuzi se pak neřešil článek, ale opět moje neschopnost a amatérština webu, na který titíž uživatelé stejně stále chodí a přes reklamy nás živí. Jeden uživatel mě zahrnul hardcore informacemi k tématu ve stylu: "Jak to, ty krávo, nemůžeš vědět!?" A opět jsme tam, kde jsme byli - protože nemůžu. Protože nikdo to neví! A web by musel najímat tisícovky odborníků, aby hnidopišští a vždy chytřejší čtenáři byli spokojení.

Ještě se vám pochlubím s jednou specialitou, kterou někteří diskutéři dělají - čtou jenom nadpis. Před nedávnem jsem kupříkladu psala článek s celkem zavádějícím titulkem. Teď si to vymyslím, ale princip bude stejný, třeba - "ŽENA SPADLA ZE 100. PATRA A PŘEŽILA!" Hned v druhé větě perexu ale vše objasňuji. Příklad: "Opravdu je možné, aby žena spadla ze 100. patra a přežila? V příběhu nového filmu Davida Finchera ano!" V dru-hé vě-tě pe-re-xu. I přečtení druhé věty perexu je pro některé ale očividně nadlidský úkol, jak se ukázalo v diskuzi. Podle našeho příkladu by se tak jednalo o smršť komentářů ve stylu: "To přece neni mozne abi prezyla. jste idioti!!" "boze to je demence odebiram si vas z facebooku!" "A jednorožci asi taky existují, že? :D Ježiši, proč vás vůbec čtu?" "pico" V takových chvílích mám chuť vystoupit ze stínu anonymního a bavícího se redaktora a capslockem s giga vykříčníky některým napsat: "JSTE NORMÁLNÍ?!!!!!!! UMÍTE VŮBEC ČÍST!!!!!??" Nebo něco takového, moc po jejich psát neumím.


Všechny nadějné budoucí internetové redaktory, kteří nesdílí moji náturu, ale nechci děsit. Samozřejmě existuje i protipól k tomuto typu čtenářstva. Už několik let píšu pro tematicky zaměřenou stránku, za kterou sice dostávám jen pár drobných, ale tamní publikum a jeho odezva je nesrovnatelná. Ne, že bych kritiku neschytávala i tady, ale víte, co je úžasné? Je k věci a člověk se nad ní - když neberu v potaz trolly, ale ty neberu v potaz nikdy - může opravdu zamyslet. Ve většině případů ale převládají pozitivní reakce. A když mi lidi za moje texty dokonce děkují... To je ta chvíle, kdy vás napadá, že to má smysl.

A tak to je. Pokud taky píšete, asi víte, o čem mluvím. Pokud psát chcete, nenechte se zastrašit morem idiocie v českých diskuzí. A pokud jste jedním z přenašečů té nákazy...



5 komentářů:

  1. To je neuvěřitelně sebestředný článek od člověka, který nemá ani tu odvahu (slušnost?) se pod svůj výtvor podepsat. Hodně to o něm (jí) vypovídá. V podstatě říká: "Vy čtenáři jste blbí, mně na vašich názorech vůbec nezáleží, já píšu perfektně (no, občas udělám chybu, no a co?). Mně zajímají akorát pozitivní ohlasy." Tak jako se někteří diskutéři vyzvrací ve svých příspěvcích, tady autor(ka) zvrací své sebestředné dojmy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A další problém - čtenáři nečtou články pořádně a berou si z nich jenom to, co se jim hodí. (Kdybys ho kupříkladu pořádně četl ty, hravě by ses dozvěděl, že jsem žena.) Podle čeho sis vydedukoval, že všichni čtenáři jsou podle mě blbí a mě zajímají jenom pozitivní ohlasy? Obracím se spíš k takové té dobře známé sortě diskutérů, kteří si do komentářů chodí jenom léčit ego tím, že na tebe vyvalí spršku sprostých výrazů a nenávistných výroků, které v konečném důsledku s článkem ani nesouvisí. A ano, takoví čtenáři podle mě opravdu jsou "blbí", to se na mě nezlob.

      Perfektní skutečně nejsem, což v textu přiznávám, stejně jako píšu, že nemám problém, když mi člověk SLUŠNĚ oznámí, že jsem chybovala, či mi poskytne objektivní kritiku k věci. Když ale udělám překlep, kterého si ani korektor nevšimne, a já se za to kupříkladu dozvím, že bych si - cituji – zasloužila po držce... To ti přijde jako normální jednaní? Taky tak s ostatními mluvíš? Když se ti znelíbí provedení či autor některého článku, častuješ ho výrazy, které tady ani nemůžu publikovat?

      O tomhle celý můj text je. Jsem přístupná jakékoliv kritice, kolikrát jsem i děkovala čtenářům za to, že mě na něco upozornili, nemám s tím absolutně žádný problém. Pokud na mě ale diskutér zaútočí v módu nasraného Čecháčka a la novinky.cz, může mít sebevíc pravdu, ale u mě skončil ještě dřív, než mohla nastat nějaká debata. Nevím, proč bych takové chování měla u někoho tolerovat. Tomu se teďka říká sebestřednost?

      Vymazat
  2. Za prvé, patří k bazální slušnosti neznámým dospělým lidem vykat. Zřejmě bazální slušné vychování Vám chybí. Dále: obhajujete co jste chtěla říci, já reagoval na to, co jste napsala. Už sám fakt, že cítíte potřebu se obhajovat o něčem vypovídá. A za další: vypovídá o Vás i skutečnost, že se stydíte své články podepisovat. Asi víte proč se stydět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jejda, v neformálním prostředí blogu jsem si dovolila anonymu tykat, jsem to já ale nezdvořák. Škoda, že jsem se ve tvém vyhýbavém a opět útočném komentáři nedozvěděla, co přesně tě v mém textu donutilo k takové reakci či proč bych měla mít úctu k lidem, kteří sami k druhým úctu nemají. Tady přece vůbec nejde o mě! Jde tu o to, že se lidi chovají v diskuzích jak hovada, což je známo snad každému, kdo se v tomto prostředí pohybuje. Odmítám to tolerovat, odmítám to brát jako normu a budu si o tom psát nepodepsaných "sebestředných" článků, kolik uznám za vhodné! Pokud to nechápeš nebo dokonce schvaluješ tuhle novodobou nemoc dnešní doby, tak pak se asi nemáme o čem bavit.

      Vymazat
  3. :)))) a máme ho tady, pašáka s fotkou šelmy :)

    OdpovědětVymazat