pátek 23. května 2014

#20: Autorská panika vol.2

Hlásím se s další aktualizací ohledně vydání mé knížky. Z druhého nakladatelství se ještě stále nikdo neozval, ale to přecházím s klidem. Něco jiného mě momentálně trápí. Jak totiž čas stále postupuje, začínám na svém díle spatřovat další a další trhliny. O nějakých překlepech, kterých jsem si při poslední revizi nevšimla a teď na mě vykukují jako bubáci z temných koutů, nemluvím. Při opětovném pročítání ale narážím na určité pasáže a říkám si: "Tohle jsem mohla napsat líp." "Tohle jsem měla ještě rozvinout." "Tohle jsem měla radši celé přepsat." Čas zkrátka hraje proti mně a čím víc mi tohle dílo bude v PC dlít, tím víc ho budu asi nesnášet.


Průtahy v komunikaci s vydavatelstvími mě v mé sebekritice jenom usvědčují. Možná to fakt není zase tak úžasné dílo. A i když tohle zažívají skoro všichni začínající spisovatelé a musím vydržet a bla bla bla - ego těmihle kecy zkrátka neobměkčíte.

Ta honba za uměleckou dokonalostí... Vždycky tu bude a nikdy nebudete se svým výtvorem na sto procent spokojeni. Den možná jo. Úspěšnější z nás týden. Možná existují i tací, kterým to vydrží měsíc! Stejně jako se den za dnem duševně vyvíjíte, tak ve vás ale i narůstají pochybnosti a vědomí, že jste spoustu věcí vlastně mohli napsat jinak, lépe. Nebo nevím... Jsou i takoví, kteří nic takového neznají a po dopsání poslední tečky si za svým dílem suverénně stojí, s absencí jakéhokoliv nutkání po pár dnech zase něco přepsat a změnit? Jste to snad vy? Nebo jste stejně jako já oběti šílené štvanice po dokonalosti?

Je pravda, že mé krizi trochu dodala i skutečnost, že mám za sebou první zkušenost s beta readerem. Ne, žádného zhodnocení jsem se od něj ještě nedočkala, ale o to tu neběží. Najednou jsem si ale snad poprvé uvědomila, že mou knížku budou číst i jiní lidé. Při dalším pročítání jsem se na svůj debut snad poprvé dokázala podívat optikou jiného člověka. A najednou jsem si už vůbec nebyla jistá, jestli v něm i on dokáže vidět to, co jsem v něm já aspoň ještě před krátkou chvílí vidět dokázala. Nechci, aby si někdo myslel, že tohle je maximum, co ze sebe dokážu vypotit. Má prvotina je v podstatě jenom začátek, takové spisovatelské odpíchnutí, které mi připraví půdu pro mety daleko vyšší. Zvolené téma jsem ve své první knížce jenom naťukla. Pokud bude dána šance i dalším dílům plánované trilogie, chystám daleko rozsáhlejší rozvinutí látky. Vůbec chci v budoucnu vyprávět ještě jinší příběhy...

Jinak jsem nově založila také facebook. Kromě odkazů na nové články tam čas od času hodím i nějakou tu inspiraci, tipy, obrázky, citáty, videa,... Vše samozřejmě v duchu Spisovatelovy bible. Pokud tedy chcete, budu ráda, když se přidáte. Žádný masivní nápor lajků nečekám, vděčná budu i za jeden týdně :) 

1 komentář:

  1. Ahoj. K tvé otázce - také se hlásím do klubu obětí šílené štvanice po dokonalosti. :-) Zrovna piluju jednu svou povídku a téměř pokaždé, když se k ní vrátím, narazím na odstavec, který je nutné přepsat, na detaily, které je třeba dopsat, na blbosti, které by měly být pro jistotu smazány...etc. Nejspíš to udělám tak, že si stanovím datum, do kdy budu mít dovoleno na povídku sáhnout, v ten den si to vytisknu, zatavím a smažu poslední verzi z PC. jediná druhá možnost, která mě napadá, je nechat se picnout pravítkem přes prsty, kdykoliv mě přepadne přepisovací amok. :D Jinak jsem ráda, že v tom nejsem sama. Nějak se musím poprat s tím perfekcionismem, nejlepší je prý zaměstnat se něčím jiným, nejlépe novým dílkem.
    Na facebook jsem se už mrkla, budu to sledovat. ;)
    A nepanikař, v nakladatelstvích jsou zavalení rukopisy, ještě není všem dnům konec.

    OdpovědětVymazat